Značka Fezz Audio je specialistou na výrobu elektronkových zesilovačů ze severovýchodního Polska. Jde o firmu poměrně mladou a tomu odpovídá i její pojetí – jakkoliv staví na tom nejstarším, co svět domácího audia zná, filtruje to aktuální optikou.
Začíná to už designem, který má na svědomí specializované studio, honosící se i populárními cenami typu Red Dot. Fezz mají v nabídce integrovaná i dělená řešení, gramofonové předzesilovače, ale nechybí ani D/A převodník s elektronkami nebo sluchátková řešení. Základem nabídky je řada Evolution, v níž je jedním z nejzajímavějších kousků integráč Titania MK2.
.jpg)
Jak už jsme řekli, od mnoha „puristických“ (čtete jako účelných až ošklivých) lampových zesilovačů se Fezz odlišuje péčí o design. Ten je čisťoučký, hladký, jsou tu zaoblené rohy, minimum viditelných spojů a šroubů, stejně jako neobvyklá paleta barev včetně červené, zelené či decentně zlatavé.
Nízký čelní panel nese krom loga vlastně jen dva ovládací prvky a očko přijímače signálu dálkového ovládání. Levým kolem nastavujtete hlasitost, pravým volíte vstup, naprostá klasika. Na zadní straně je běžná, nijak široká, leč dostačující konektivita. Tři cinchové vstupy, stereofonní výstup pro subwoofer a přímý vstup do koncového stupně.
Pak zde ještě jsou reproduktorové výstupy – tak jak je u elektronkových zesilovačů zvykem, terminály jsou na každý kanál tři, aby parametry vhodně doplnily buď osmiohmové nebo čtyřohmové reprosoustavy.
Zajímavostí je dvojice záslepek mezi nimi, jedná se o „řešení pro budoucnost“, kdy lze do Titania MK2 vložit rozšiřující moduly. Ty zahrnují phono s podporou MM přenosek, Bluetooth pro snadné bezdrátové streamování, D/A převodník nebo dodatečnou sadu XLR a RCA konektorů. Instalace příplatkového modulu by neměla být nic komplikovaného – do desky zapojíte připravený kabel, zašroubujete a je to. Navíc jsou rozšiřující desky rozumně drahé – 299 EUR (cca 7 500,- Kč) za kus.
Horní plocha Titania MK2 je zorganizovaná tak, jak je u lampáčů zvykem. Je zde příprava pro velmi hezkou krycí mřížku, tvořenou kovovou klecí se zakulacenými rohy a čelním sklem, jakkoliv můžete fungovat i bez ní, což dá zesilovači nižší a purističtější vzhled.
V první řadě jsou tři řídící elektronky 12AX7, vpravo a vlevo, kousek vzadu od nich pak pár výkonových KT88 na každé straně. A vzadu trojice zapouzdřených výstupních transformátorů. Co se týká elektronek, můžete si přímo z výroby za mírný příplatek nechat osadit „prémiovou verzi“ – to znamená nahradit standardní výrobky JJ Electronics modely KT88 od Electro Harmonix a 12AX7 značky PSVANE. A rozdíl v ceně? 193 EUR za celou sadu…
Fezz myslí na běžné uživatele nejen designem, ale i v technickém slova smyslu. Všechno je totiž automatické – nastavení předpětí, soft start, šetřící život lamp a vůbec se k Titania MK2 můžete chovat víceméně jako k jakémukoliv běžnému tranzistorovému kolegovi. I úvodní žhavení je otázkou minutky, jakkoliv do plného potenciálu se zesilovač rozehřeje přeci jen až tak za půl hodinky.
Titania MK2 nabízí maximální výstupní výkon 60 Wattů na kanál ve třídě A/B, celkové harmonické zkreslení na 1 kHz při plném výkonu nepřekročí 0,05% a frekvenční odezvu výrobce udává mezi 16 a 120 000 Hz.
Díky robustním transformátorům má Titania MK2 při šířce 42 cm, hloubce 38 cm a výšce 24 cm citelných 25 kg.
Poslech zesilovače probíhal v bratislavském showroomu dovozce a to primárně ve společnosti Revival Audio Atalante 7 Évo, ale třeba i Blumenhofer Genuin FS 2 MK 2. Zdrojem byl buď WADAX Studio Player, alternativně Lumin U2 v kombinaci s lampovým DACem Fezz Equinox Prestige. Pro srovnání jsme hráli na Fezz Olympia či Fezz Mira Ceti MK2, ale i Ypsilon Phaethon. Vždy však bylo propojeno základními modely Stage III Concepts.
„Hold My Breath“ (Post Malone | „Austin“ | 2023 | Mercury | 00602455789518) je poklidná, ale na popovou skladbičku parádně nahraná písnička s občasným krásně plným basem. Už od prvních not cítíte nezaměnitelnou lampovost, ne vtíravou, ne lacinou, ale jasně přítomnou. Nevnímáte žádnou dominující hutnost nebo velkou váhu, přesto i s Atalante 7 Évo dostanete kultivovanou formu i pocit solidního základu. Například úder kopáku má prostě dobrou autoritu, jakkoliv hřejivě broukavou. Navzdory své vlastně až tekuté, příjemné podstatě nejsou basy zpomalené či v něčem nejisté. Zůstávají prostě jen hezky kulaté, decentní a poklidně harmonické. Je ovšem pravda, že – což u lampáčů není nic výjimečného – je optimální volit spíše citlivější reprosoustavy.
„I Can’t Stand the Rain“ je skladba, kterou proslavila v polovině 70. let Ann Peebles, dočkala se mnoha různých interpretací, krom té asi nejznámější od Sary K. je tu i originálně energická, přesto stále klasicky „žensky jazzová“ verze od Woong San („I’m Alright“ | 2018 | JPCompany | 00028948173815). Její zpěv přirozeně dominuje hudebnímu dění, lampy mu dávají spoustu místa a přirozenou zřetelnost, určitě i díky doteku vřelosti a šťavnaté plnosti. Fezz se nebojí přiznat svou elektronkovou podstatu, nečiní tak ovšem nijak dramaticky, není to efekt, ale styl. Středy se rozevírají úplně bez stresu, milé, lidské a sytě barevné, přesto dobře srozumitelné a pořád i skrze vlastní výraz propouští Titania MK2 zřetelně vlastnosti zdrojového komponentu.
Ani na výškách – třeba v „Tea for Two“ (Thelonious Monk | „Criss-Cross“ | 2003 | nahráno 1963 | Columbia | 513356 2) – necítíte, že by Titania MK2 vyjma oné lampové jemné elegance nějak zasahoval do vyvážení nahrávky. Výšek je akorát, žádné tlumení až k opatrnosti nebo naopak záměrné zdůraznění na efekt. Tonalitou je vlastně nejvyšší pásmo nejcivilnější, kov má dobrou texturu i znělost, cinká to s fajnovou lehkostí i solidním rozlišením. Jistě, je tu jistá jemnost, když se na to soustředíte, ale jde spíše o letmý polibek zpříjemňující den, než o definující charakteristiku.
Pokud bychom ten elektronkový základ měli v něčem pojmenovat z pohledu dynamiky, tak to bylo v tom, jak zní zejména rytmika „Algiers“ (The Afghan Whigs | „Do To The Beast“ | 2014 | Warner | 0199350865374) jaksi pružněji a uvolněněji, měkčeji než klasický tranzistor srovnatelné třídy. Přesto se zdá zvuk dobře kontrolovaný, rytmický, žádné obří drama, ale plynoucí, elegantní hudba, tak akorát šťavnatá a sytá, disponující nebývale pohodovou atmosférou. A přesto – bicí mají dobrý švih, kytara říz a charakteristický hlas Grega Dulliho naléhavost, „lampovitost“ je jen základním stavebním kamenem, ne maskujícím efektem.
„Anti-Freeze“ od Scandinavian Art Ensemble („The Copenhagen Session Vol. 2“ | 2025 | April Publishing | 075992725767) je relativně „nejednoduchý“ aktuální jazz, rozhodně ale moderně, čistě nahraný, takže dobře vyniknou jednotlivé nástroje v čele s břitkostí žestí, hlavně trubky Tomasze Stańka. A Titania MK2 s tím pracuje hezky – na jednu stranu ten dotek hladkosti a polibek vřelosti zajišťuje, že nic není protivné, k čemuž ledasjaký systém při přehrávání téhle skladby sklony má. Zároveň ale v tomhle úplném klidu panuje pocit dobré konkrétnosti, je to umně vyvážené. Zvuk je organicky propojený, v celistvosti jsou však informace snadno čitelné, rozlišení, přehlednost a jistota je plně adekvátní prémiové třídě zesilovačů. Všechno se to děje tak pěkně snadno, neanalyticky, ač přehledně.
Nahrávka „Ja, mir hast du Arbeit gemacht“ Johanna Ludwiga Bacha (Capella Solertia / Johanna Soller | „The Leipzig Cantatas“ | 2026 | Ricercar | RIC482) byla zaznamenána ve štědře velikých prostorách moderní kostelní síně a je to na výsledném zvuku pěkně znát. Cosi ve zvukovém projevu Titania MK2 dodává pocit zajímavé fyzičnosti, jakési tělesnosti a usazenosti. Opět se všechno zdá spojité, posazené subjektivně trochu výš „na jeviště“, ale nenuceně přehledné. Fezz hraje jaksi s nohama na zemi – všechno funguje už podle standardů dospělého hi-fi, bez ohledu na komplexnost je tu přehlednost, vzduch a celková poklidná jistota.
Titania MK2 v sobě má kouzlo, s nímž vás provede jakoukoliv nahrávkou. Jakkoliv tak na jednu stranu propustí ten lehký správně špinavý dotek „domácké“ nahrávky „What’s This About (La La La La)“ od Kate Bollinger („Songs From a Thousand Frames of Mind“ | 2024 | Ghostly | 0804297843421), zároveň ji na druhou stranu zkultivuje tak, že nic nevadí, lampy tu jsou jako filtr nepříjemností, který ale zachovává muzikální zábavnost. Fezz se svojí lampovitostí nijak nevnucuje, je to jako jet v luxusní limuzíně, nikde žádná drama, všechno je jak má být. Nemusíte se tak ohlížet ani na připojené reprosoustavy (tedy skoro), na poslouchanou muziku, na hlasitost… S Titania MK2 se poslouchá snadno cokoliv.
Lampové zesilovače mají všeobecně pověst čehosi velmi zajímavého, leč zároveň jaksi archaického a specifického, což nemalou část milovníků hudby odrazuje. Nutnost vybírat lampy, nastavovat předpětí, čekat strašlivě dlouho, než se všechno zahřeje a začne to „konečně hrát“ a podobně. Jenže, zdá se, že Fezz Titania MK2 vás většiny z toho ušetří – ne že byste si nemohli hrát s různými elektronkami a nemohli zkoušet různé charaktery, dost možná to ale ani nebude potřeba. Fezz totiž funguje jednoduše – uživatelsky, ale i zvukově. Pustíte a hrajete, nic víc. Navíc to není žádná podivná hranatá krabice, jak je také často zvykem, Titania MK2 (ale ani jiné firemní modely) můžete vystavit i v běžném obývacím pokoji. Tam pak dost možná využijete i rozumně drahé rozšiřující moduly včetně těch s digitálními vstupy a Titania MK2 se tak namísto exotické audiofilské rozmařilosti stává skutečně zesilovačem pro každý den a každou příležitost. A ačkoliv neschovává špetku elektronkové svébytnosti, není nijak dominantní a vesměs nabízí hlavně příjemnost, plnost a nenucenou uvolněnost. Fezz Titania MK2 je atraktivní nabídkou pro každého, koho láká kouzlo elektronek, ale přitom chce bezstarostně fungující produkt prémiové kategorie.
KLADY
- vypadá velmi hezky
- nemusíte se vůbec starat o nastavení, spojená s provozem elektronek
- možnost rozšíření pomocí modulů
- typický lampově líbezný přednes bez spektakulárních efektů
- rozhodně férová cenovka
ZÁPORY
- přeci jenom má Fezz svůj lampový charakter, ale koneckonců proto si ho kupujete
AUTOR: Daniel Březina
ZDROJ: HIFI-VOICE